Slovácko sa súdí beznadějně vyprodalo vracovský sál

VRACOV – Matúš Pagáč, Jura Klásek, tetka Kyščena ale i Tonka Fukarová nebo Tereza Bočnicová. To je jen pár z dlouhého výčtu jmen, která o víkendu dvakrát beznadějně vyprodala divadelní sál vracovského kulturního domu. Známou komedii Slovácko sa súdí aneb fašank z věcí ludských si tam tentokrát nezahráli žádní profesionálové, ale místní parta divadelních nadšenců. „Představení většina z nás znala v podání herců Slováckého divadla z Uherského Hradiště. Jde o komedii, u které se člověk vždycky zasměje, proto jsme se rozhodli, že ji pro pobavení nás i ostatních diváků nazkoušíme. Že bude mít i v našem podání takový úspěch, jsme ale nečekali,“ prozradila Jolana Měchurová alias tetka Kyščena. Z téměř třicítky lidí, kteří měli ve vracovském podání s komedií něco společného, byli jen tři se zkušenostmi z ochotnického divadla. „Role jsme obsadili kamarády a musím přiznat, že nás zájem všech oslovených příjemně překvapil,“ uvedla Měchurová. Spolupráci s nově se rodícími hvězdami si pochvalovala také dlouholetá ochotnice Zdeňka Tesařová, která se protentokrát ujala režisérské taktovky. „Se všemi se pracovalo dobře a každý se své role zhostil s velkým nadšením a odhodláním. Přestože na divadelních prknech stála většina z nich poprvé, nikdo se za svůj výkon rozhodně nemusel stydět,“ pochvalovala si Tesařová. „Člověk na jevišti sám sebe nevidí, proto nemůže posoudit, co dělá špatně. Na druhou stranu šlo ale o to, pořádně se zasmát a pobavit přitom i ostatní,“ dodal Miroslav Janovský, který si střihl roli Jury Kláska.

Petr Fridrich , Naše slovácko 8.dubna 2008

 

Slovácko sa súdí ve Vracově boduje

VRACOV – Dvakrát a dost. Takový byl původní záměr skupinky divadelních nadšenců, fungujících při Domě dětí a mládeže ve Vracově. Pro obrovský zájem o komedii autorů Zdeňka Galušky a Vlastimila Pešky Slovácko sa súdí museli herci-amatéři přidat další reprízu. Po dvou beznadějně vyprodaných představeních se na četné žádosti publika divadelníci rozhodli sehrát úsměvnou komedii ještě jednou. Ani to však nestačilo. „Naposledy jsme hráli minulý týden a opět bylo vyprodáno. To byl hlavní důvod, proč jsme si řekli, že budeme hrát i počtvrté. Představení se koná už tuto sobotu od osmi hodin. Musím ale přiznat, že jsme ani v nejmenším nedoufali, že i v našem podání bude mít hra takový úspěch,“ prozradila Jolana Měchurová, která ztvárnila roli tetky Kyščeny. (pf)

Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských

Nacvičit divadelní komedii a pak ji sehrát pro potěšení nás, herců-neherců, ale hlavně diváků. Byla to smělá myšlenka, kterou jsme nosili v hlavách několik let. To, že se nám ji nakonec podaří nejen uskutečnit, ale dokonce i třikrát vyprodat kinosál kulturního domu, čekal z nás asi málokdo. Zvlášť, když se jednalo o partu amatérů, pracovníků a kamarádů Domečku, z nichž drtivá většina stála na divadelních prknech poprvé v životě...  

Ale vezměme to hezky popořádku. Myšlenka zahrát si komedii Slovácko sa súdí nás poprvé napadla v roce 2002, kdy jsme tento vtipný divadelní kus zhlédli v podání profesionálů ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Trvalo to ale ještě další tři roky, než jsme se skutečně odhodlali k tomu, že to zkusíme. Jak to ale většinou bývá, nic nejde úplně hladce. Podařilo se nám sice sehnat lidi, kteří byli ochotní do toho jít, jenže chybělo to podstatné – pořádné zapálení a nadšení, o docházce na zkoušky nemluvě. A tak jsme si řekli, že za takových podmínek se divadlo dělat nedá.

Ani tento prvotní neúspěch nám však myšlenku na sehrání úsměvné komedie, u které by se lidé dobře pobavili, z hlavy úplně nevyhnal. Než jsme se ale odhodlali pro druhý pokus, trvalo to další dva roky.  Tentokrát jsme si už řekli, že když se do nácviku pustíme, nesmí to dopadnout jinak, než premiérou.

To byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsme oslovili zkušenou Zdeňku Tesařovou, aby se ujala režisérské taktovky. Potěšující navíc bylo, že téměř polovina herců z první nepovedené várky, chtěla hrát znovu. Zbylou část jsme našli mezi svými kamarády a známými. Problém byl snad jen s nepostradatelným strýcem Pagáčem, nakonec se ale role po dlouhých námluvách zhostil zkušený divadelní ochotník Jiří Houdek.

Zbývalo jen zajistit tanečníky a doprovod v podobě cimbálové muziky. Také to se díky ochotě členů folklorního souboru Vracovjan a cimbálky primáše Filipa Prechtla poměrně rychle vyřešilo.

Samotnému nácviku tak nic nebránilo. Zkoušet jsme začali v říjnu loňského roku, vždy jednou týdně.

Jak už v úvodu zaznělo, výsledkem našeho snažení byl hned třikrát vyprodaný kinosál, což asi nikdo ani v nejmenším neočekával, a odměnou pak potlesk těch, kteří se přišli podívat a podpořit nás.

Co tedy říci na závěr? Zbývá poděkovat těm, kteří se jakoukoliv měrou podíleli na organizaci, nácviku či přípravách a bez jejichž pomoci bychom se jen stěží obešli.

Hlasy některých aktérů:

Jolana Měchurová (Kača Obrůčková, Tereza Bočnicová, stařenka Kunutelová): „Šlo o komedii, u které by se měl člověk vždycky dobře zasmát a pobavit. Jsme proto rádi, že se to i v našem podání povedlo.“

Miroslav Janovský (Jura Klásek, Metud Bočnica, Jura Knutel): „Na jevišti člověk sám sebe nevidí a nemůže tak posoudit, jestli hraje dobře nebo špatně. Navíc, když je to, jako v mém případě, jeho první zkušenost s divadlem. Na druhou stranu šlo ale o to, zasmát se a pobavit ostatní.“

 Zdeňka Tesařová (režie): „Musím říct, že přestože šlo o lidi, kteří s divadlem neměli téměř žádné zkušenosti, se všemi se pracovalo velmi dobře a každý se své role zhostil s velkým nadšením a odhodláním. Myslím, že za svůj výkon se rozhodně nikdo nemusel stydět.“

Osoby, které se v komedii představili nebo s ní měli co k dočinění:

Jiří Houdek, Mirek Janovský, Karel Bůček, Jakub Gasnárek, Roman Gasnárek, Zdeněk Měchura, Miloš Houdek, Renata Lopraisová, Jolana Měchurová, Markéta Mikulčíková, Eliška Fridrichová (všichni herecké obsazení), Zdeňka Tesařová (režie), Soubor písní a tanců Vracovjan (tanec), Cimbálová muzika s primášem Filipem Prechtlem (hudba), Eva Doupovcová (inspicient), Edita Gasnárková, Jarmila Všetulová (nápovědy), Jana Krupčíková, Jana Goliášová (švadlenky), Petr Kaiser (zvuk), Dušan Gasnárek (osvětlení).